V stínu mocné Hagia Sophia v Konstantinopoli se pohybovala skupina válečníků, kteří vzbuzovali strach a úctu. Byli vysokí, nosili těžké dánské sekery na rameních a byli známí svou brutální silou a neochvějnou věrností. Toto byla Varangská garda: osobní tělesná stráž byzantských císařů a nejobávanější jednotka elity středověku.
Rychlá Fakta: 'Englinbarrangoi'
Původ: Vznikla jako jednotka skandinávských (severoevropských) a Rusů v 10. století.
Házecí sekery: Jejich primární zbraní byla širokálistá dánská sekera, kterou v boji beznápadně uporabljeli.
Věrnost: Přísahali věrnost pozici císaře, nikoli samotnému muži. To je činilo spolehlivějšími než politicky ovlivněné místní byzantské stráže.
Pád a Evoluce: Po normanské obsazení Anglie v roce 1066 přicházely velké skupiny Anglosasů, což gardě dalo přezdívku Englinbarrangoi (anglo-varangové).
Císařské Rozhodnutí: Důvěra v Cizince
Garda byla formálně zřízena pod císařem Basileiusem II v roce 988. Basileius, obklopený byzantskými frakcemi, které mu často hrozily smrtí, hledal válečníky bez místních politických zájmů. Našel je u Vladimíra I. kyjevského, který mu poslal 6 000 varangských bojovníků. Od té doby tvořili neprostupnou zeď kolem trůnu.
Věrnost těchto "sekeronosičů" byla legendární. Anna Komnena, dcera pozdějšího císaře, popisovala jejich věrnost císaři jako "posvátnou, rodinnou tradici". Byli připraveni bojovat až do smrti za svého císaře a neprokazovali žádnou milost nepřátelům, kteří ohrožovali jejich pána.
Zlatý Privilegij: Polutasvarf
Život v gardě nebyl pouze nebezpečný; mohl být také extrémně lukrativní. Když zemřel byzantský císař, varangové si užívali jedinečného práva: polutasvarf (drancování paláce). Směli se vrhnout do státní pokladny a odnášet tolik zlata a drahokamů, kolik mohli nést. Pro mnohé to byla cesta k bohatství, což jim umožnilo vrátit se jako bohatí muži do své vzdálené severní domoviny.
Stopy v Kameni
Historie Varangské gardy se nenachází pouze v kronikách, ale také v krajině Švédska. Stovky "řeckých runových kamenů" připomínají válečníky, kteří se vydali na východ a již se nevrátili. Některé runové nápisy, například ty v samé Hagia Sophia, varangové vyryili vlastníma rukama – tichý svědek mužů, kteří před tisíc lety střežili v "Velkém městě" (Miklagarðr).
Často Kladené Otázky (FAQ)
Byli v gardě pouze Vikingové?
Ne vždy. Přestože se garda první stovku let skládala ze Skandinávců a Rusů, dramaticky se její složení změnilo po roce 1066 příchodem Anglosasů, kteří ztratili svou zemi Normančanům.
Proč byli považováni za tak děsivé?
Zahraniční kronikáři popisovali s příměsí fascinace a hrůzy, jak se varangci vrhali do boje v transu – podobně jako 'berserkeři' – s nespoutanou zuřivostí, přičemž neměli vůbec obavy o své vlastní krvavení či zranění.
Existuje garda ještě dnes?
Ne jako vojenský orgán. Po 13. století se varangové převážně asimilovali byzantskými Řeky. Přesto až do cca roku 1400 byli lidé v Konstantinopoli, kteří se hrdě nazývali "varangů".
Shrnutí
Varangská garda byla dokonalým symbolem mezinárodního charakteru Byzantské říše. Z chladných břehů Švédska až na Britské ostrovy; válečníci putovali tisíce kilometrů na jih, aby vstoupili do služby nejmocnějšího vládce Evropy. Byli věrnými strážci říše, která zanikla, ale jejíž příběh žije až do dnešních dnů v runových kamenech a historických legendách.
